Před pár měsíci mě můj kamarád Petr pozval na návštěvu se slibem, že bude možnost promluvit s jeho prarodiči, vášnivými motoristy. Ukázka fotografií z jejich archivu byla velmi lákavá, slovo dalo slovo a už všichni sedíme na zahradě a „klábosíme“ o jejich rodinné automobilové historii.
„To bylo tehdy nejlepší německý auto, který se u nás dalo sehnat, tedy spolu s Wartburgem.“ Začíná Václav své vyprávění a vzpomínání na vozy, které vlastnil. „Pořídil jsem ho v Mototechně v Rakovníku asi okolo roku 1972. Byl jsem rád, že můžu jezdit…“ TRABANTa 601 v provedení kombi zakoupil za cenu okolo 36 tis. Kč. Registroval jej v Praze, kde již toho času pobýval a brázdil s ním našimi silnicemi další tři léta.
Stylové coupé z Tuzexu!
Jako každý jiný chlap, chtěl Václav jezdit stylovějším autem, než byl „uřvaný“ Trabant. Šedesátá, sedmdesátá, ale i osmdesátá léta plodila jedno krásné coupé za druhým a Václav si vysnil svého RENAULTa 15. Od koupě ho však odradil kamarád z Chrudimi, který tehdy žil svůj italský sen. Kamarád se proháněl po našich silnicích ve FIATu PININFARINA CABRIOLET (TIPO 118G). Kamarád mu dal tip na aktuální model a coupé od FIATu – 128 SPORT L (1100). Bylo rozhodnuto.
70. léta, vpravo na fotografii též Fiat PININFARINA CABRIOLET Václavova kamaráda.
Václav dřel ve dne v noci od pondělí do soboty. Přes den vykonával povolání hlavního účetního v UNIPROJEKTu, v noci dělal šatnáře a „hajzldědka“ (jak sám se smíchem dodává) v klubu SSM v Michalské ulici. Šetřil každou korunu, až se mu podařilo nastřádat potřebou částku a FIATa koupil za 20 tis. tuzexových korun (bonů).
Bylo to krásné coupé, tvrdě vydřené. Ne každý motorista se jím mohl v polovině 70. let pyšnit. Pak přišel osudový rok 1976. Tehdy se seznámil se svou životní partnerkou Olgou.
Posezení na zahradě u Václava, 70. léta. Vlevo v pozadí FIAT 128 SPORT L (1100)
Václav odjel spolu s kamarádem Martinem Hilským (významný překladatel, pozn. autora) na vojenské cvičení do Českých Budějovic. Jednoho dne Václav zamířil na poštu a vyžádal si telefonní spojení do Prahy. Za přepážkou tehdy seděla Olga, která mu naúčtovala hovor třikrát. „Taky jsem si šetřila každou korunu,“ dodává se smíchem. Slovo dalo slovo, Václavovi se Olga zalíbila, oslovil ji, zdali by s ním nevyrazila na vyjížďku autem. „A jaké máš auto?“ ptala se Olga. „FIAT 128 SPORT COUPÉ,“ sdělil hrdě Václav. Olga měla také auta ráda, a proto to na ni udělalo velký dojem.
Václav spěchal do Prahy pro FIATa. V den schůzky skončila Olga v práci o 15 dříve. Stihla ještě zavolat kamarádce, že ji oslovil „chlapík z Prahy“ a pozval ji na projížďku autem. „Má Fiata, sportovní sto dvacet osmičku, to bude sedět!“ těšila se.
Byl hezký jarní den, 11. dubna ’76, Václav s Olgou brázdí silnicemi jihočeského kraje. Nedaleko Plané nad Lužnicí je však potkala nehoda, s vozem se otočili několikrát přes střechu, vletěli do pole. Nehodu viděli místní lidé a běželi za autem. Posádce se, naštěstí, nic nestalo. Měli kliku. Olga nebyla připoutaná. Lidé spolu s Václavovou pomocí auto otočili a odtlačili na cestu a s poškozeným autem se dojelo do cíle. Olgu nehoda neodradila a o půl roku později se vzali.
Vaška nehoda mrzela. Po letech čekání se mu totiž podařilo získat devizový příslib a s Fiatem měl jet o pár dní později do Španělska. Potřeboval náhradu a rychle.
Fiata prodal a v Tuzexu sehnal exportní ŠKODU 110 LS za 9,5 tis. tuzexových bonů. Auto ho oslovilo, poněvadž toho času jej kupovali i olympijští reprezentanti ve veslování, bratři Svojanovští. Vzpomíná, že Škodovka „rezla jako kráva! Časem nám málem uhnil motor!“
V průběhu 80. let vystřídali řadu dalších Škodovek, včetně Favorita. A pak přišly devadesátky, ty divoké a svobodné.
Ojetiny už nechceme!
Okolo roku 1993 nechává Václav svého Favorita protiúčtem v bazaru a pořizuje zánovní FORD FIESTA. S prvním a posledním dieselovým vozem, které kdy vlastnil, měl však velkou smůlu. Na spojce směr Jižní město do nich bezprostředně po koupi najel kamion a serval jim celou boční část auta. Radost skončila.
Takto dopadla Fiesta po srážce s náklaďákem, 90. léta.
V tom samém bazaru pořídil Olze t. č. nejmenší šestiválec, MAZDU MX-3. Ta měla však problém, že jí neustále problikávala kontrolka ABS a brzdy nefungovaly úplně dobře. Bazarník tvrdil, ať nenajíždí rychle do zatáček a kontrolka přestane blikat… Když ji prodali za 350 tis. dalšímu majiteli, zjistili, že auto bylo v Německu neodborně opraveno a část vozu, která se měla profesionálně opravit – narovnat, byla dokitována! Auto bylo dle slov autorizovaného servisu „tříkolka – zabiják!“ Olga se zařekla, že už nikdy nechce ojetinu, další auto musí být nové a bezpečné.
Zaujal je tuning, zaujal je Steinmetz
Jednoho dne viděla Olga projíždět OPEL TIGRA v pražských Kunraticích. Okamžitě ji malé sportovní coupé zaujalo a začala pátrat, oč jde. Tehdy ještě nebylo v kapse veškeré vědění lidstva a Google, aby bylo možné vše na pár kliknutí dopátrat. Když jednoho dne přijela do servisu, viděla ji. Tigra, jak si ji pamatovala. „Bylo to nevšední auto, zamířili jsme k Srbovi, kde jsme o auto projevili zájem! Pořídila jsem si oranžovou s motorem 1.4, s částečnou úpravou Steinmetz stála asi 480 tis. Kč a Václav stříbrnou s motorem 1.6.“
„No jo, ale ta stříbrná, to nebyla ledajaká! Srba tehdy byl oficiálním dovozcem doplňků Steinmetz a dal mi prolistovat katalog. Všechno z katalogu jsme tam tehdy narvali. Úplně všechno!“ V 0. letech na vůz namontovali i tehdy velmi populární čirá zadní a přední světla s chromovaným vnitřkem. „Všichni se na to auto koukali, když jsem projížděl. Koukal jsem na ně a oni koukali na mě, to mě těšilo. Auto stálo celkem asi 650 tis. Kč. Na tuning srazy jsem nejezdil, měl jsem to auto na důchod, pro radost.“
Oranžovou Tigru posléze prodali a vyměnili za TOYOTU RAV4. Poté v rodině střídali korejské vozy zn. Hyundai. Jako poslední se držela stříbrná Tigra, kterou silně žrala koroze. Smrt jí byla zasazena 7. listopadu 2018 v 11 hodin dopoledne. Tehdy byla sešrotována i se svými prémiovými doplňky.
Většina vozů, které „prošly“ touto pražskou rodinou jsou dnes častěji k vidění na fotografiích, než na vlastní oči. Výjimkou je snad jen TOYOTA RAV4, která je mezi motoristy populární dodnes, tu však považuji za moderní a dodnes velmi schopný vůz. Pevně doufám, že je nestihne už žádná nehoda a s aktuálními vozy najedou spoustu šťastných kilometrů.
Děkuji za vaši vzpomínku.
Zdroj fotografií: archiv 90s CZECH ROADS.