Pamatujete si na nás? Stáli jsme ve většině městských ulic a na vesnicích. Měli jste nás rádi a my jsme vám rádi sloužili. Některým jsme sloužili lépe, některým hůře. Byli jsme vašimi prvními vozy, byli jsme u vašich životních okamžiků, byli jsme zkrátka tady.
Toto je pětice vozů, které se hojně vyskytovaly v našem okolí a dnes jsou téměř „vymřelé“ nebo ukryté v garážích.
OPEL KADETT (E)
Poslední generace modelu Kadett německé značky Opel byl představen v roce 1984. O rok později byl zvolen Evropským autem roku a o 6 let později – v roce 1991- byla jeho výroba ukončena. Po revoluci byl častým dovozem a ojeté vozy končily u českých klientů různých společenských postavení. Ti, kteří neměli hluboko do kapsy, sáhli po vrcholné variantě GSi, která se pyšnila motorem o objemu 2.0 litru a výkonem 115 kW (154 koní).
Výhodou Kadetta bylo i široké spektrum karosářských provedení – třídveřový a pětidveřový hatchback, sedan, combi (nesoucí název Caravan) a cabrio.
OPEL KADETT E GSi zachycení na fotografii v Kopřivnici roku 1997.[1]
V průběhu 90. a 0. let často končili Kadetti (nejen v provedení GSi) u závodníků a tunerů, kteří je vylepšovali dle svých potřeb. A jak to bývá zvykem – časem je koroze a nešetrné zacházení z českých silnic vymýtilo.
Na Kadett E jsme vzpomínali v tomto článku.
FIAT PUNTO
Stejně jako Opel Kadett i Fiat Punto první generace vyhrál populární anketu Evropské auto roku. Stalo se tak v roce 1995. Punta byla opravdu oblíbená a svého času jsme je vídali téměř na každém rohu. První generace Punta se vyráběla v letech 1993 až 1999. K dispozici byly tří a pětidveřové hatchbacky a také provedení cabrio.
Přívětivé byly i ceny vozů. Základní cena hatchbacků byla v roce 1996 235 tis. Kč (3dv. provedení s motorem 1.1), 250 tis. Kč (5dv. provedení s motorem 1.1). Cena Punta 60 S Cabrio byla v témže roce 450 tis. Kč.
Spousta lidí vzpomíná na první Punto velice kladně a kdyby je tolik netrápila koroze, věřím, že by jich tu mezi námi jezdilo mnohem více i dnes.
Fiat Punto zapůjčený od pražského dealera AUTOCENTRUM DOJÁČEK, leden 1995.[2]
FORD SIERRA
Je v obecném povědomí, že v Čechách byla vlastněna spousta Fordů Sierra. Láska k evropským Fordům vznikla už za socialismu. Sierra byla „mokrým snem“ nejednoho československého řidiče. Po revoluci se se Sierrami doslova roztrhl pytel. Byly to jedny z nejžádanějších ojetin a dovozů, což dokazuje i příběh, který mi kdysi psal náš sledující, pan David Lacina. Jeho rodina vlastnila v devadesátkách autobazar ve Zlíně.
„Běžně se stávalo, že motoristi, kteří měli o tato auta zájem, už na dálnici pronásledovali kamion, naložený Sierrami, Scorpii a Fiestami až do jejich bazaru, kde ihned projevili o dané auto zájem a složili zálohu.“
O dobré kusy se lidi prali a u výkonnějších verzí Sierry to nebyla žádná výjimka.
Neznámý Ford Sierra zachycený na fotografii v první polovině 90. let.[3]
Čas však plyne a na automobilech to jde drasticky vidět. O Sierry se postupně nezvládali někteří majitelé starat a spousta z nich skončila na vrakovištích a v propadlišti dějin. Ikonické rysy však zůstanou neodmyslitelnou součástí osmdesátých let.
ŠKODA FAVORIT
„Nevěřil jsem, že se dožiju dne, kdy mi sem budou jezdit Favority s veteránskými značkami…“ tak pravil jeden nejmenovaný organizátor veteránských srazů. Co k tomu dodat? Asi nic…
Kdo by to byl řekl, že z vysmívaných vozů, které se ještě na přelomu 0. a 10. let ničily na polích, je dnes poklad československého inženýrství a uznávaný veterán. Tvary Favorita prostě zrají jako víno.
Ze života na sídlišti, rok 1990.[4]
RENAULT MEGANE
Tato hvězda devadesátek měla také své obrovské zastoupení v českém vozovém parku. Dnes již klasický design 90. let spolu s četnými karosářskými provedeními – hatchback, coupé, cabrio, sedan a kombi – bylo přesně to, co český motorista chtěl.
Bohužel se spousta majitelů Meganu první generace chtěla „svézt“ na dieselové mánii a volila naftový motor s turbem. Ty byly u Meganů velmi problematické a často se stávalo, že turbo vypovědělo službu i po 30 tisících kilometrech.
RENAULT MEGANE coupé prochází testem magazínu Svět motorů, rok 1998.[5]
Dalším problémem byla koroze torzních tyčí, které zareznou k zadní nápravě a posléze praskají. Repase je obtížná a velmi nákladná.
Právě z těchto důvodů často končily Megany v inzerci pro další vlastníky a posléze rozebrány na náhradní díly. Facelift první generace byl již spolehlivější, není tedy divu, že na něj narážíme častěji než na předfaceliftovou variantu. Bohužel se svého špatného jména nezbavil.
Osobně se mi bude nejvíce stýskat po Meganech coupé, cabrio a sedan. Těch se prodalo nejméně a marně pátrám v paměti, kdy jsem je viděl v hezkém stavu, v běžném provozu.
ODKAZ NA PŘEDCHOZÍ ČÁST TOHOTO SPECIÁLU NALEZNETE ZDE.
Zdroje
1. Soukromý archiv pana Radima Sochy.
2. AutoTip 1/95, foto: J. Maršíček / V. Löbl
3. a 4.: soukromý archiv pana Otamíra Švaňka.
5. Svět motorů 1998