Praha, rok 1990
Šeď raně porevolučního vozového parku začala prudkým tempem „probarvovat“ západní vozidla. Na našich silnicích se nejčastěji objevovaly Renaulty, Peugeoty a evropské Fordy. K těm měli naši obyvatelé vztah již v časech předrevolučních, poněvadž se daly pořídit skrze TUZEX.
Píše se devadesátý rok a na pražském sídlišti v Krči vzniká fotografie, na kterou se díváte. Toho času zapózoval náš sledující Jirka u zánovního RENAULTu 21. Zvláštností zachyceného vozu jsou modrožluté poznávací značky, dané téma zde řešíme poměrně často, ale pojďme si připomenout, co znamenají:
Modrožluté „cedule“
Jelikož byl majitel Renaultu občan cizího státu s trvalým pobytem u nás, obdržel na vůz modrožluté – cizinecké poznávací značky. Za okresních časů stát diverzifikoval cizineckými značkami občanskou příslušnost našich motoristů.
Zprvu se užívaly značky žlutočervené, posléze – od roku 1977 do 2001 – modrožluté. Cizinecké SPZ obsahovaly vždy běžný kód daného okresu, kde byly přiděleny, čímž se lišily od poznávacích značek diplomatických. Třetí písmeno za okresním kódem bylo náhodné. Diplomaté sice sdíleli modrožlutý podklad značky, jejich písmenný kód však začínal kombinacemi DD, XX a XO. Diplomaté tedy okresní kód nezískali.
Za socialismu navíc státní aparát rozlišoval motoristy dle jejich příslušnosti – pokud byl majitel z východní, resp. spřátelené socialistické země, obdržel písmeno „A“ za okresním kódem (např. MBA). Pokud byl z kapitalistické země, získal písmeno „B“ (např. ROB). Po roce 1989 se od této věci upustilo a značky se vydávaly dle dostupných skladových zásob.
Definitivně jsme se s cizineckými SPZ rozloučili v roce 2001, kdy nastoupil krajský systém. Někteří pamětníci, kteří měli tyto SPZ na voze vzpomínají, že je díky nim často zastavovala policie.
Zdroj: soukromý archiv pana Jiřího Otradovce. Děkuji za zaslání a důvěru.